Vítáme Vás na oficiálních stránkách Paintball Březová. Nepřehlédněte články!!! "Jak si zahrát paintball zadarmo" a "Slevové karty" 
Dobré ráno, dnes je pátek 15. prosince 2017 svátek má: Radana Počet přístupů: 94110
Německá verze  
Hledání
Fotoalbum
Odběr novinek
Jméno
Email
Počítadlo
ashrae 62.1api 1104aws d1.1aws download2014 asme standardasme a17.1ASME Y14.5IPC A-610Easme b31.1asme b31.3ASME QEI-1  moncler online replica horloges 
Gen.G.S.Patton

             Generál George S. Patton ml.

George Smith Patton patřil k nejlepším frontovým velitelům 2. světové války. Při útoku prosazoval hlavně rychlý postupu a moment překvapení. Svoje tankové divize hnal takou rychlostí, že Němci častokrát nestačili budovat obranu. 3. armáda pod jeho velením zajala za 281 dní víc jak milión nepřátelských vojáků. Jeho nadřízení ho  kritizovali pro ignorování rozkazů, ale vojáci 3. armády ho zbožňovali. Svoje vzory vyděl v největších vojevůdců historie: Alexander Veliký, Hannibal, Gaius Iulius Ceasar a Napoleon. Známé jsou jeho osobní zbraně, 2 revolvery: Colt .45 a Smith & Wesson .357 Magnum, obě s rukojetmi ze slonoviny.

Mládí
   
George Smith Patton ml. se narodil 11. 11. 1885 v San Gabriel v Kalifornii, v rodině právníka a politika Demokratické strany Georgea Smitha Pattona a jeho ženy Ruth. Svoje dětství prožil na rodinném ranči Lake Vineyard. Do svojích 12 roků nechodil do školy, za jeho výchovu zodpovídali jeho otec a teta. Pod vlivem bohaté vojenské historie svých předků se mladý Patton rozhodl pro vojenskou kariéru. Za podpory svého otce začal jako 12-letý studovat na Clarkové strední škole v Pasadene. Nejvíc ho zaujímala literatura, jazyky a hlavně historie. Po šesti letech školu ukončil s vynikajícími výsledky. Jeho snem bylo studium na West Pointu, na které měl díky výborným výsledkům z Clarkové středí škole dobré předpoklady. V červnu 1904 se stal kadetem West Pointu a v tom stejném roce se seznámil se svojí budoucí manželkou, s Beatrice Ayerovou. West Point absolvoval v roce 1909 a velitel školy ho vyhlásil za nejlepšího absolventa školy od časů Americké občanské války.

Začátky v armádě

Vojenskou kariéru začal jako poručík jezdectva v jezdeckém pluku na základně Fort Sheridan v Illinois. V roku 1910 se oženil s Beatrice Ayerovou a za rok se jim narodila první  dcera, Beatrice Pattonová ml. Díky vynikajícím sportovním výsledkům byl nominovaný za reprezentanta USA na Olympiádu ve Stokholmu v roku 1912. V moderním pětiboji získal 5. místo. Po olympiádě zůstal v Evropě, kde studoval šerm na francouzské jezdecké škole v Saumure. Po návratě do USA se stal instruktorem šermu na škole jezdectví ve Fort Riley, pro armádu navrhl nový vzor šavle M 1913 a napsal i příručku o šermu. V roce 1915 se mu narodila druhá dcera, Ruth Ellen Pattonová.

Válka v Mexiku

V roce 1916 bojoval pod velením generála Johna J. Pershinga proti mexickým povstalcům, které vedl Pancho Villa. Patton byl Pershingovým pobočníkem a často působil i jako průzkumník. Během jedné akce zabil Julia Cardenasa, osobního strážce Pancha Villa a jeho tělo dopravil k Pershingovi. Patton byl povýšený na nadporučíka a americký tisk ho prezentovala jako národního hrdinu.

1. světová válka

Po vstupu USA do 1. svetové války se 28. 5. 1917 dostal do Evropy už jako kapitán a osobní pobočník vrchního velitele Americké expediční armády (AEF) generála Johna J. Pershinga. Patton okamžitě projevil zájem o tanky, proto ho povýšili na majora a stal se velitelem školy pro tankový výcvik americké armády v Langres. Tankový sbor americké armády byl vytvořený 26. 1. 1918, ale jeho velitelem nebyl jmenovaný Patton, ale jiný důstojník jezdectva, plukovník Samuel Dickerson Rockenbach. 28. 4. 1918 byl vytvořený 1. lehký tankový prapor a Patton se stal jeho velitelem. Zanedlouho byl povýšený na podplukovníka a převzal velení 304. tankové brigády. Tato brigáda se skládala z 344. a 345. praporu, které byli vyzbrojené francouzskými lehkými tanky Renault FT 17. První bojové nasazení brigády se uskutečnilo 12. 9. 1918 v ofenzívě u Saint Miheil, kde podporovala útok 1. a 42. pěší divize. 304. tanková brigáda pod Pattonovým velením zničila dělostřelecký prapor, několik kulometných stanovišť a získala asi 30 zajatcův. Po první akci se brigáda koncem září zúčastnila dalších těžkých bojů. 26. 9. 1918 během nepřátelské střelby Patton osobně začal vykopávat zapadnuté tanky, odvážným konáním vyburcoval svoje vojáky a společně obnovili bojeschopnost 5 tanků, které znovu zaútočili proti Němcům. Jeden náboj z nepřátelského kulometu však ukončil Pattonovo působení v 1. světové válce. Americké a francouzské noviny ho opět oslavovali jako hrdinu. Obdržel vysoké americké vyznamenání Distinguished Service Cross, Distinguished Service Medal, Silver Star a Purple Heart. 15. 10. 1918 byl povýšený na plukovníka, ale velitelem divize se pro konec války nestal.

Po skončení 1. světové války

Po válce byla jeho hodnost snížená na kapitána. V roku 1919 se spřátelil s dalším mladým důstojníkem, s plukovníkem Dwightem D. Eisenhowerem, který působil ve výcvikovém středisku tankového sboru USA v Camp Colt v Pennsylvánii. Po zrušení amerického tankového sboru v roce 1920 se vrátil k službě v jezdectvu. O tanky však projevoval zájem i nadále. Předpovídal vypuknutí další světové války a kritizoval nepřipravenost USA. V roce 1923 absolvoval Školu velitelů a důstojníků generálního štábu ve Fort Laevenworth.

George Smith Patton III.

Na vánoce  v rohu 1923 se Pattonovi po dvou dcerách narodil syn,který dostal opět jméno George a který pokračoval v dlouhé vojenské tradici svých předků. Podobně jako jeho otec, vystudoval West Point a velel 2. obrněné divizi. Bojoval v Korei, ve Vietnamu a v roku 1973 dosáhl hodnosti generálmajora.

Meziválečné období

V letech 1924 – 1928 sloužil Patton na Havajských ostrovech jako zpravodajský důstojník. V roce1928 se ve Washingtonu snažil prosadit znovuvytvoření tankových vojsk, ale nenašel pochopení štábu. V roce 1931 byl vybraný na nejvyšší vojenskou školu pozemních sil, kterou ukončil s vynikajícími výsledky a od roku 1935 sloužil už jako podplukovník opět na Havajských ostrovech ve funkci náčelníka zpravodajců. Tady vypracoval zprávy, v kterých varoval před nebezpečím ze strany Japonska, které však zůstali nepochopené. V roce 1937 se vrátil i s rodinou do Massachussets. Jeho předpovědi o další válce se začali napĺňot během japonských útoků na Čínu a při  rozpínaní fašizmu v Evropě.

Začátek 2. světové války

Po vypuknutí války se začala reorganizace armády a Pattona povýšili na plukovníka. V roce 1940 byl opět povýšený na brigádního generála a převzal velení 2. brigády 2. obrněné divize ve Fort Benning, v Georgii. Za rok už velel celé 2. obrněné divizi v hodnosti generálmajora. Na jaře 1942 velel pouštnímu výcvikovému centru v Indiu, v Kalifornii, kde převzal velení 1. obrněného sboru.

Vylodění v severní Africe

Během amerického vylodění v severní Africe (operace Torch) velel Západní úderné skupině, která se vylodila 8. 11. 1942 u Casablanky. Po kapitulaci Francouzů v Maroku  byl 12. 3. 1943 povýšený na generálporučíka a v Tunisku se ujal velení II. sboru, který předtím utrpěl těžkou porážku v průsmyku Kassarina po náhlém útoku německého Afrikakorpsu. Patton rychle stabilizoval situaci a obnovil morálku vojáků. Podnikl protiútok a 17. 3. znovu obsadil Gafsu.

Vylodění na Sicílii

16. 4. odevzdal Patton velení II. sboru svému zástupci Bradleymu, aby se mohl zapojil  do plánování invaze na Sicílii (operace Husky). Vylodění začalo 10. 7. 1943. V západní části Sicílie se vylodila americká 7. armáda pod velením Pattona a na východě ostrova se vylodila britská 8. armáda, které velel Bernard Montgomery. Za 12 dní obsadil Palermo a  ráno 16. 8. jen o několik hodin předběhl Montgomeryho v dobytí Messiny. Při návštěvě zraněných vojáků v polních nemocnicích vyfackal dva vojáky, kteří utrpěli během bojů nervový šok a obvinil je ze simulantství a vlastizrady. Po tomto incidentu byl vydaný napospas novinářům, kteří žádali jeho odvolání. Vrchný velitel spojeneckých vojsk generál Dwight D. Eisenhower ho zbavil velení 7. armády a musel se veřejně omluvit. Kvůli této aféře se nezúčastnil invaze do Itálie.

Francie

Na jaře roku 1944 se podílel na přípravách vylodění v Normandii (operace Overlord), ale samotného vylodění se nezúčastnil. Velitelem 12. skupiny armád se stal jeho bývalý zástupce generál Omar Bradley. Patton převzal velení 3. armády, která sídlila na jihovýchodě Anglie, aby podpořil oklamání Němců, kteří předpokládali vylodění spojenců v oblasti Calais. Do Normandie se dostal až 6. 7. 1944, měsíc po začatí invaze. 1. 8. 1944 začal průlom v oblasti Avranches (operace Kobra). Co Bradley nedokázal za měsíc, zvládl Patton za tři dni. 8. 8. obsadil Le Mans a po dvou týdnech obklíčil 40 000 německých vojáků u Falais. Na Bradleyho rozkaz musel u Argetane ofenzívu zastavit. Montgomeryho postup se však zpomalil a tak dalších asi 60 000 Němců z obklíčení uniklo. Patton byl přesvědčený, že válka mohla být vyhraná do konce roku 1944. Jako první dosáhl Seiny, ale z politických důvodů nemohl osvobodit Paříž. Eisenhower rozhodl, že tato pocta bude patřit 2. francouzské obrněné divizi, které velel generálmajor Jacquese Philipp Leclerk. Pattonův rýchlý postup se na podzim zastavil hlavně kvůli nedostatku paliva a zásob na linii Nancy – Metz, která byla dobře bráněná Němci.  Město Metz padlo až 22. 11. 1944 po zdlouhavých bojích, během kterých utrpěli americké jednotky těžké ztráty.

Ardeny

16. 12. 1944 Němci začali svoji poslední velkou ofenzívu na západní frontě. Využili spatnoho počasí a zaútočili přes zalesněnou oblast Arden, která byla jen slabě bráněná. Patton 20. 12. otočil směr postupu 3. armády, zaútočil na jižní křídlo německého útoku a už 26. 12. osvobodil Bastogne, který úspěšně bránila 101. výsadková divize. Tisk, který ho zatracoval a který žádal jeho odvolání ho po úspěchu v Ardenách prezentoval opět jako národního hrdinu.

Konec 2. světové války

Po protiútoku Spojenců se frontová linie koncem ledna vrátila na stav před německou ofenzívou. Patton postupoval z Arden směrem k řece Rýn, které dosáhl 3. 3. 1945 u Coblenze a překročil jí 22. 3. u Oppenheimu. Po překročení Rýna zajala 3. armáda v Ruhrské pánvi velké množství německých vojáků a pokračovala směrem na Bavorsko. Patton byl v dubnu povýšený na generála a postupoval dále přes jih Německa do Rakouska a Československa. Do Československa 3. armáda vstoupila 18. 4. 1945 u města Aš a před porážkou Německa dosáhla linii Karlovy Vary – Plzeň – Český Krumlov. Patton velmi chtěl osvobodit Prahu, ale vrchní velení mu to kvůli dohodě se Sověty nepovolilo. Patton kritizoval Eisenhowera a Bradleyho za přílišné ustupovaní sovětským požadavkům. Ihned po skončení bojů předpovídal i rozpory mezi Spojenci a chtěl pokračovat v osvobozovaní zemí východní Evropy, aby se nedostali pod nadvládu Sovětského svazu.

Návrat do vlasti

7. 6. 1945 se Patton vrátil do vlasti a v Bostone přišlo na jeho slavnostní uvítání víc jak milión lidí. Potom následovali uvítání v rodné Kalifornii a ve Washingtonu, ale Patton namísto oslav chtěl raději bojovat v Tichomoří. Od nového prezidenta Harryho S. Trumana se však dozvěděl, že bojovat proti Japoncům nemůže, ale potřebují ho v Evropě. Po návratu do Evropy byl jmenovaný  guvernérem Bavorska. Praha ho konečně uvítala 27. 7. 1945, kdiž mu prezident Eduard Beneš udělil Řád Bílého Lva I. třídy. 7. 10. 1945 byl odvolaný z velení 3. armády, s kterou absolvoval celou evropskou kampaň a převzal velení 15. armády, která existovala jen na papíře. Po odchodu Dwighta D. Eisenhowera se 12. 11. 1945 stal velitelem Americké okupační zóny. 

Osudná nehoda

9. 12. 1945 se Pattonův štábní Cadillac nedaleko Mannheimu srazil s nákladným autem G.M.C., které vybočilo z protisměru. Po srážce mimo Pattona nikdo nebyl zraněný. Převezli ho do blízké americké vojenské nemocnice v Heidelbergu, kde se zjistilo, že má zlomený obratel a ochrnuté končetiny. Jeho manželka Beatrice odletěla okamžitě zvláštním letadlem do Evropy spolu s nejlepším tehdejším neurochirurgem, doktorem Spurlinem. Letadlo zajistil jeho bývalý spolubojovník z 1. světové války, tehdejší prezident USA Harry S. Truman. Z Londýna přicestoval nejlepší odborník na zranění páteře, profesor Caims. Lékaři mu dali velmi malou šanci na přežití. Patton bojoval svoji poslední bitvu téměř 2 týdny.

Smrt

George Smith Patton ml. zemřel 21. 12. 1945 ve věku 60 let na následky plicní embólie. Byl pochovaný 23. 12. 1945 na americkém vojenském hřbitově v Hamme, v Luxemburgsku vedle ostatních příslušníků 3. armády.








Zdroj:

Norbert "Elvis" Mogyorósi


www.valka.cz


Datum: 25.07.2005
Autor: ADMIN
Počet přístupů: 107956
hodnocení
1 | 2 | 3 | 4 | 5 Známka: 1.15
počet známek: 57064