Letoun Boening 737 společnosti Lufthansa na trase z Palermu na Baleárských ostrovech do Německa byl dne 13.října 1977 unesen. Stalo se tak nad Středozemním mořem. Na palubě tehdy bylo pět členů posádky (dva piloti a tři stevardky), 86 cestujících a čtyři teroristé, z toho dvě ženy. Velitel únosu si říkal kapitán Mahmúd a později byl identifikován jako notoricky známý mezinárodní terorista Zohair júsef Akache. Kapitánovi letadla nařídil, aby změnil kurz letu směrem na letiště Fiucimino v Římě, kde bylo doplněno palivo.
Z Říma letoun odletěl na východ a přistál v Larnace na Kypru ve 20.38 hodin téhož dne. Zde Mahmúd opět požadoval doplnění paliva a pohrozil, že nebudou-li jeho příkazy provedeny, bude letoun zničen explozí trhavin. Po doplnění paliva letoun vystartoval a přeletěl několik zemí Středního východu. Přistání v Bejrútu nebylo povoleno a tamní rozjezdová a přistávací dráha byla zablokovaná. Letoun musel opět změnit kurz – tentokrát směrem na Bahrajn v Perském zálivu, kde se opakovala situace z Bejrútu. Stroj odletěl do Dubaje, kde rovněž nedostal povolení k přistání, posádka však byla nakonec kvůli nedostatku paliva nucena neuposlechnout a kapitán v Dubaji přistál. V jednom okamžiku došlo na palubě letadla, stojícího na letišti, k poklesu dodávky elektrického proudu. Zastavila se klimatizace. Teplota v prostoru pro cestující vystoupila na 49 stupňů Celsia. Mnoha lidem, zejména starším, se udělalo nevolno. Posádka se během čekání tajně pokusila vyslat signál, že na palubě jsou čtyři únosci.
V neděli dne 16.října 1977 letoun náhle vystartoval. Do posledního termínu, který únosci stanovili ke splnění svých požadavků a podmínili explozí letadla, chybělo pouhých 40 minut. letadlo zamířilo k Ománu, kde však nedostalo souhlas k přistání, a tak se obrátilo do Adenu. Mezitím palubní přístroje oznámily, že zásoby paliva stačí jen na deset minut letu. Proto piloti opět navedli stroj bez souhlasu řídící letové věže na přistávací dráhu.
Poprava pilota
Situace uvnitř letadla, stojícího na adenském letišti, byla napjatá. Mahmúd se začal chovat nevypočitatelně a nejistě. Dovolil sice pilotovi Jurgenu Schumannovi vystoupit na několik minut z letadla, aby zkontroloval podvozek, avšak po návratu si musel pilot v kabině první třídy kleknout na kolena a Mahmúd ho střelil do hlavy. Schumann, jemuž se předtím ještě podařilo podat „ven“ informaci, že letoun je v rukách únosců, byl okamžitě mrtev. Následujícího rána druhý pilot Jurgen Vietor s letounem opět vzlétl a podle pokynů teroristů ho dovedl do hlavního města Somálska Mogadiša. S únosci se spojil mluvčí německé vlády a přislíbil, že německé úřady jsou ochotny propustit 11 teroristů z německých věznic a nechat je odletět do Mogadiša. Mahmúd tedy odložil konečný termín likvidace letadla a rukojmí do 2.45 hodin následujícího dne (18.října 1977).
Záchrana
Tým německé elitní jednotky GSG 9 o síle 30 mužů byl zmobilizován během několika málo hodin po informaci o únosu letadla Lufthansy. Přistál na Kypru ve stejném okamžiku, kdy se Boeing 737 odlepil od země. Po krátkém jednání s kyperskou policií letoun s jednotkou GSG 9 opět odstartoval a vrátil se přes Ankaru do Frankfurtu. Mezitím odletělo z Německa do Dubaje další letadlo. Na jeho palubě byli Jürgen Wischnewski, tehdejší západoněmecký ministr vnitra, psycholog Wolfgang Salewski a další třicetičlenný tým z GSG 9 v čele s velitelem Ulrichem Wegenerem. Z Dubaje letoun odletěl do Mogadiša, kde dostal povolení k přistání. V Mogadišu se Wischnewski ujal jednání s únosci. Blížila se hodina konečného termínu, stanovená na 16 hod. Protože bylo zjevné, že by Mahmúd se vší pravděpodobností mohl uskutečnit svůj záměr a zničit letadlo, německý ministr slíbil, že požadovaných 11 vězňů bude propuštěno. Mahmúd tedy určil novou lhůtu, do níž mají přiletět do Mogadiša osvobození teroristé. Tento termín byl stanoven na 2.45 hodin následujícího dne. Ve 20.00 hodin přistálo v Mogadišu další německé letadlo se skupinou 30 mužů z elitních jednotek GSG 9, kteří již před tím byli na Kypru a vrátili se do Německa. Velitelé akce začali ihned jednat o postupu při osvobozování rukojmí.
Ve 2.05 hodin, tedy 40 minut před vypršením lhůty, zahájily somálské vojenské jednotky palbu na přistávací plochu před stojící letadlo. Jejím smyslem bylo odpoutat pozornost únosců. Dva únosci vstoupili do pilotní kabiny, aby se pokusili zjistit, co se děje. Zároveň byli z věže kontaktováni. Začalo vyjednávání o podmínkách výměny teroristů za rukojmí. Únosci byli spokojeni s „příletem“ svých propuštěných kolegů z Německa a souhlasili, že výměna již může začít.
Přesně v 2.07 byly explozí výbušniny vyvráceny dveře nouzového východu nad křídlem letadla. Členové záchranné skupiny vhodili dovnitř několik omamných granátů. Muži z GSG 9 spolu s dvěma specialisty z britské speciální jednotky SAS , zapůjčenými britskou vládou, doběhli k letounu, vyšplhali se na neporušená křídla. Únosci a s nimi unesení byli překvapením ohromeni.
Příslušníci GSG 9 vnikli do letounu. Cestujícím nařídili, aby si lehli na podlahu a ihned zahájili palbu na únosce. Během prvních sekund byl smrtelně zraněn Mahmúd. Ještě než zemřel, stačil hodit dva granáty. Naštěstí nevybuchly, neboť se skutálely pod sedadla. Jedna z teroristek byla zabita ještě na palubě letadla a další postřelený terorista zemřel za několik minut mimo prostor letadla. Mezi teroristy byla ještě druhá žena, Suhajla Sajeh; byla zraněna, ale přežila. Z cestujících, kteří byli okamžitě vyváděni z letadla dveřmi a nouzovými východy, nikdo nezemřel, pouze tři utrpěli zranění.
Tato zcela úspěšná operace skončila v 2.12 hodin. Elitní jednotka GSG 9 se velmi osvědčila a její příslušníci byli po návratu do Německa přivítáni jako hrdinové. Případ v Mogadišu se stal výrazem holdu intenzivnímu fyzickému a psychickému výcviku, prováděnému v jednotkách GSG 9. Za nejlepší ovšem možno předpokládat fakt, že operace zároveň vytyčila novou normu záchranné akce, při níž nebyl nikdo z rukojmích zabit. Akce v Džibuti a v Entebbe sice také skončily velkým úspěchem, ale vyžádaly si přinejmenším jednu oběť.
Zdroj: Elitní jednotky, W.N.Lang
