Na rozdíl od známější francouzské cizinecké legie se Tercio de Extranjeros – pluk španělské cizinecké legie – skládá téměř z devadesáti procent z rodilých Španělů. Byl založen španělským králem v roce 1920.Vznik cizinecké legie byl na jedné straně vyvolán francouzským příkladem, ale na druhé straně veden historickou inspirací, vycházející z faktu,  že v karlistické občanské válce ve Španělsku na začátku 19. století bojovali v jednom šiku zahraniční i španělští dobrovolníci.

  První velitel španělské cizinecké legie podplukovník Jose Milan Astray strávil nějakou dobu v Alžírsku, kde studoval metody náboru, organizaci a polní operace francouzské cizinecké legie. Požadoval, aby se legionáři směli vzdát svých minulých závazků za nový závazek, jež představovalo vyznání věrnosti legii. Pokud se muži zavázali sloužit ve španělské cizinecké legii a posléze „generalissimovi“ Franceskovi Frankovi, byla zmíněná přísaha věrnosti rozšířena. Šlo o tvrdý a nemilosrdný přístup k uchazečům o vstup do legie. Speciální vojenský útvar jim nabídl vykoupení a milost za všechny minulé hříchy, pokud přistoupí na cestu plnou odříkání, utrpení a někdy i smrti. V jedné z legionářských písní se zpívá: „Jsme ženichové a naší nevěstou je smrt.“

  Protože to zní neuvěřitelně, v průběhu marocké války (1920- 1927) činily ztráty mezi důstojníky 45 %, mezi mužstvem 38% v celkovém počtu 845 bojových akcí. Po válce se legie stala součástí koloniálního vojska, které mělo střežit zbývající španělské državy v Africe – Melillu a Ceutu – v severním Maroku, kde jsou jednotky španělské cizinecké legie umístěny i v současnosti. Své poslední slovo ovšem řekl samotný proces dekolonizace, zejména poté, kdy vypukly ozbrojené konflikty vyvolané hnutím Polisario, podporovaných Alžírskem. V roce 1981 byl odstraněn i poslední monument legie připomínající její africká tažení.

      Organizace    

  Španělskou cizineckou legii tvoří čtyři pluky s podřízenými banderas, což jsou jednotky o velikosti necelého praporu. Ozdobný symbol každé z nich představuje určitou epizodu, nebo osobu či slavný emblém ze španělské historie. Například znakem jednoho z banderas je dvojitá orlice, symbol Habsburků.

  V každém z praporů jsou tři střelecké roty a četa služeb. Nejmenší jednotkou v legii je sekce o síle čtyř mužů pod velením desátníka.

  V Melille je 1. legie (ve složení 1.,2. a 3. banderas), v Ceutě je 2.legie (4., 5. a 6. banderas) a ve Fuerteventura na Kanárských ostrovech se nachází 3. legie(7. a 8. banderas). Nedávno aktivovaná 4. legie je umístěná v Rondě, ve Španělsku. Zde sídlí rovněž jednotka pro zvláštní operace. Nahradila neoficiálně působící čety zvláštních operací, které byly nedílnou součástí každé banderas až do počátku roku 1970. Jednotka se cvičí v potápění, v seskocích padákem, v boji zblízka a v taktice partyzánského a protipartyzánského boje.

  Nejlepší lidé z legie bývají zařazeni do útvaru speciální  operační jednotky OLEU: V podstatě jeto jednotka komandos.

  V roce 1979 představovala legie značnou sílu v počtu asi 10 000 mužů a podle některých odhadů její součastný stav činí okolo 7200 mužů. V souladu s nedávnou modernizací ozbrojených sil uskutečněnou španělskou vládou byla jednotka zredukována na 2000 mužů. Došlo také k jejímu přezbrojení a výcvik byl přeorientován tak, aby se mohla stát jednotkou rychlého nasazení.

     Zbraně a vybavení

 Španělská cizinecká legie je vyzbrojena základními pěchotními zbraněmi, které zahrnují pušku CETME 68 ráže 7,62 mm, samopal Star Z-70B (postupně nahrazovaný modelem Z-62) a minomet ECIA ráže 60,7 mm. Do výzbroje legie patří lehké tanky M41 a AMX-13, obrněná vozidla pěchoty M-3 a několik amerických osmitunových nákladních automobilů a britských terénních vozů typu Land Rover.

     Výcvik a výběr

 Vstoupit do řad španělské cizinecké legie je snadnou a poměrně jednoznačnou záležitostí. K přijetí stačí cestovní pas nebo jakýkoli osobní průkaz. A zápis na stanici policie nebo civilní gardy na kterémkoli místě španělského území či ostrova.

  Po stručném rozhovoru s náborovým důstojníkem je rekrutovi dána možnost si vše ještě rozmyslet a odejít. Po lékařské prohlídce a po oficiálním přijetí následuje nástup do služby, která je povinná po dobu tří let. Pokud si legionář přeje prodloužit svůj pobyt v legii, může tak učinit podle vlastní vůle na dobu čtyř nebo pěti let.

  Výcvik je krátký, intenzivní a přísný. Jeho cílem je vštípit nováčkům základní vojenské dovednosti v nejkratší možné době – obvykle za tři měsíce. Probíhá v Rondě a obsahuje pořadová cvičení, tělesnou přípravu a seznámení s tradicemi a kázní legie.

  Disciplína je drsná a zakládá se na strachu. Delikventi jsou zavíráni do vězení (musí spát na betonové podlaze a dozorci je mohou podle svých vrtochů kdykoliv bít). Vojáci jsou trestáni i za chybné zásahy při cvičné střelbě, obvykle sprškou políčků nebo pohlavků. Říkává se, že vše je relativní, a zřejmě to platí i o disciplinárním postihu v legii. Kdysi bývaly doby, kdy i za nepatrný přestupek hrozil trest smrti zastřelením.

  Velká pozornost je v legii věnována pochodovým cvičením. Obvykle se konají na dlouhé vzdálenosti v těžkém terénu- a to buď s lehkou, nebo plnou polní výstrojí, což vždy záleží jen na rozhodnutí jednotlivého velitele.

  Každý legionář je závislý na svém veliteli z prostých důvodů, jako je orientace v neznámé krajině, taktika boje a první pomoc. Až dosud byl výcvik legionářů s moderními zbraněmi a moderními formami bojové činnosti do značné míry opomíjen a teprve v poslední době dochází ke změnám. Proto je nutné již shora zmíněné přezbrojení.

  Pokud se chce legionář stát důstojníkem, musí požádat o španělské občanství. Nejvyšší možnou hodností, do níž mohl být legionář povýšen, byla doposud hodnost majora.

     Uniforma

  Tradiční barvou stejnokroje španělské cizinecké legie je zelená. Pokrývky hlavy mají zvláštní tvar a jsou ozdobeny malým červeným střapcem. Blůzy mají krátké rukávy a otevřený límec. Legionáři nosí krátké  i jezdecké kalhoty, shrnovací rukavice a bíle lemované čepice, kožešinový límec a kapuci do chladných nocí. Místo kožených řemenů, běžně používaných ve španělské armádě, nosí legionáři opasky a popruhy z tkanin.